Nezapomenutelní

Datum | 7.12.2014

Desáté výročí odchodu Mons. Prof. Doc. ThDr. PhDr. Karla Vrány, bývalého rektora papežské koleje Nepomucena v Římě! Třetí neděle adventní, 11. prosince 1949. Při dopolední bohoslužbě a právě ve chvíli Toufarova kázání se podivuhodně rozhýbává dřevěný oltářní křížek na oltáři kostela v Číhošti…..“ číhošťský zázrak…..!“ P. Josef Toufar – rodák z Vysočiny.

50 let na to dne 11. prosince 1999 umírá ve svém klášteře v Želivě Jeho Milost  Vít Bohumil Tajovský, opat želivský, rodák z Vysočiny, který   – sám pak uvězněný v korekci ve valtické věznici slyšel, jak P. Toufar zpíval po brutálním výslechu již na konci svých fyzických a duševních sil, náboženskou píseň…. A volal : „Už dost! Já nemohu, já jsem nic neudělal!“ To bylo pokaždé v noci…..(z knihy Miloše Doležala – Jako bychom dnes zemřít měli).

55 let   na to   dne 11. prosince 2004   náhle  v ranních hodinách   odchází na věčnost Karel Vrána, rodák z Vysočiny ze Zahrádky u Ledče nad Sázavou, kde P. Josef Toufar před tím působil…….

Karel Vrána, můj rektor, můj profesor filosofie na Lateránské universitě V Římě, můj „otec“ v emigraci, přítel, osobnost kněžská, literární, humanistická, altruistická, člověk velkého srdce a ducha, člověk, který se z výšin a hlubin filosofie a teologie,  skláněl k těm malým a potřebným a úsměvem jemu vlastním si získával srdce mnohých, dáno osudem více v zahraničí, ale vždy vycházejíce z Jeho milované Vysočiny jako „Želivan“!!!….

Cituji jeho slova: „ Moje  cesta do Nepomucena začíná na Českomoravské vrchovině v rodném městečku Zahrádka. Zde jsem poznal pana faráře Josefa Toufara, jehož jména a tragický osud jsou vám jistě známy“…. (Studie, 130 – 131/1990, str. 385-6).

Karel Vrána, tento „skrytý velikán“, který, po té, když jsem se stal knězem trval na tom, abychom si jako přátelé tykali (vím jak mi to pár měsíců vůbec nešlo, necítil jsem se toho vůbec hoden od  takového velikána jako byl on a přesto tak lidského a prostého a pokorného…..) ! A pak, když mě osud zavál do Ledče nad Sázavou, on sem za mnou z Říčan jezdil. Když jsme se měli 11. prosince 2004 v sobotu odploedne u něho v Říčanech setkat a naplánovat  jeho návštěvu a pobyt zde v Ledči nad Sázavou, Mons. Prof. Doc. Dr. Dr. Karel Vrána, můj milovaný rektor a přítel umírá! Osobnost českého exilu a osobnost českých polistopadových let…! Ještě den před tím v pátek večer mi zavolal  a říká: „Jendo, udělej si více času, musíme si zavzpomínat na P.Toufara a pana opata Tajovského. Vždyť je to 11. prosinec, datum výročí „číhošťského zázraku“ a datum odchodu (tehdy před 5 lety) na věčnost našeho milovaného přítele opata Víta”. A ještě monsignor Vrána dodal: „Vždyť víš jak on chtěl abys mu též tykal, protože jsme byli kněžími z Vysočiny a měli jsme se všichni moc rádi“. Snad ta Vysočina nás velice úzce spojovala a samozřejmě kněžství. Slzy vděčnosti člověku kanou…. Ale i velké nutkání v následování jejich příkladu svědectví pravdě, jak je v tom člověk   slabý…..

Trojice rodáků z Vysočiny! P.Toufar, pan opat Tajovský, Mons. Vrána. Co je spojuje? Oběť mše svaté, oběť života pro Církev a pro vlast! Láska k Pravdě!!! Všechny tyto tři velikány v prostotě spojuje jedno záhadné datum : 11. prosinec!!!

Mše svatá na památku 10. výročí od úmrtí Mons. Karla Vrány bude obětovaná v děkanském kostele svatých Petra a Pavla v Ledči nad Sázavou ve čtvrtek dne 11. prosince v 17:00hod. Po ní bude následovat setkání ve farní společenské místnosti  kde si zavzpomínáme na tuto velkou osobnost českého exilu a od roku 1992 profesora na katolické teologické fakultě Karlovy univerzity. (Zakládající člen a předseda české Křesťanské akademie v Římě a pak v Praze.)

Přijďte oslavit toto „skryté tajemství data 11. prosince“ obětí mše svaté. Ta je s Kristovým kněžstvím totiž spojovala nejvíce!

ThDr. Jan Bárta, děkan

Sdílet na sociálních sítích ...Tweet about this on TwitterShare on FacebookShare on Google+Print this page